Věk ohně
Ač si válka vyžádala nepředstavitelné oběti, tisíců rytířů, draků a dalších bytostí, jež během ní padly, dala vzniknout novému věku, umožňující trojici bohů prokázat, že veškeré životy, které byly ztraceny, nevyhasly pro nic. Pod Gwynovým jménem tak vzrůstala civilizace. Budovala se ohromná města, překrásná a dokonalá ve své velkoleposti, včetně nejdůležitějšího ze všech – města Anor Londo, místa, kde se nejmocnější z bohů, samotný pán slunce, usídlil v ohromném paláci, sahajícím k nebeské klenbě.
Během své vlády zplodil trojici dětí. Svého prvorozeného syna, později jmenovaného bohem války, jenž se však svému otci zprotivil neznámým činem, za který byl potrestán zbavením veškeré moci a vymazáním z historie, jeho jméno se ztratilo v dějinách pro něj neexistujících.
Dále svou jedinou dceru, princeznu Gwynevere. A poslední z dětí, Gwyndolina, chlapce se silným poutem s měsícem a magií z něj pocházející, kterážto skutečnost mu zaručila, že byl vychováván jako dívka. I když se vše zdálo být dokonalým, jednalo se o utopii, poněvadž vše má konec, a situace nadcházející, do níž se pán slunce musel postavit, nebyla ničím jiným, nežli skutečností potvrzující tento nesmrtelný, nekonečný cyklus života.
První plamen, moc, jež stvořila veškerý život, veškerou známou existenci, začal pohasínat, poněvadž tak je ohni souzeno. Po Věku Ohně musel přijít Věk Temnoty. Zatímco lord Gwyn nekonal, Čarodějky z Izalithu se zmocnilo zoufalství, z něhož posléze vzešel plán na odvrácení blížící se éry temna. Rozhodla se vykonat pokus na znovuvytvoření Prvního plamene, k čemuž využila moc své vlastní duše. Její experiment se však nepovedl a vyústil hrozivou katastrofou, jež dala vzniknout plamenu chaosu, zvrácené líhni života, bytostí, známých jako démoni. Ženu samotnou její vlastní výtvor pohltil. Nyní již věděl, co je potřeba udělat.
Lord Gwyn se rozhodl obětovat sebe sama pro záchranu celého světa. Rozpoltil svou vlastní duši, jejíž úlomky rozdělil svým nejvěrnějším služebníkům; Čtyřem Králům, vládcům města New Londo a poslednímu z draků, jehož zrada se stala rozhodujícím zvratem ve válce, Seathovi, jehož jmenoval vévodou a věnoval mu palác ve městě bohů, aby zde mohl mít klid na svá studia, jimiž byl posedlý. Následně, když se již smířil se svým osudem, shromáždil polovinu svých Stříbrných rytířů a vydal se k Prvnímu plamenu.
Bůh slunce dorazil na místo, kde skutečně nalezl skomírající První plamen. Smířen se svým osudem k němu přistoupil a dokázal jej znovu rozdmýchat, posílit jeho moc tak, že byla stejná jako dříve. Sám při tomto gestu vzplanul a shořel, jeho tělo se stalo prázdnou schránkou, ač jeho duše setrvala silnou. Znovuoživené plameny krom něj pozřely i veškeré válečníky jej doprovázející, z nichž se stali Černí rytíři, tvorové, kteří byli pouhými odkazy na bytosti, jimiž byli. Gwyn přetrval na místě u Prvního plamene jakožto jeho strážce. Samota si vybrala svou daň, a tak se z kdysi největšího z bohů, vládce samotného slunce, stala pouze prázdná fyzická schránka. Rozum zmizel jako popel odvátý větrem. Setrval na místě, kde se obětoval, aby jej strážil před všemi neschopnými bytostmi. Každý, kdo přes něj nedokázal projít, nebyl hoden Prvního plamene a jeho moci. Zůstal tam sám, odkaz hrdiny, jímž byl.
Uplynulo již minimálně tisíc let. Z řad nemrtvých, jejichž prokletí poznamenalo celý svět, nyní se zmítající v chaosu, povstal vyvolený, předurčený k poražení Pána uhlíků. Po mnoha letech čekání, kdy stál na stráži, se Gwyn, třímajíce planoucí meč v ruce, střetnul s oním osudem vybraným jedincem u Prvního plamene, v krajině pokryté popelem, aby se s ním utkal. Dvojice bojovala v naprostém tichu, na místě ozářeném ohněm, jenž dal vzniknout všemu živému, jen aby jednou vyhasl a vše odsoudil k zániku. A tehdy lord Gwyn po všech těch letech padl. Pod čepelí vyvoleného se zhroutil na kolena, pod jeho váhou se zvedl popel, a on navždy zmizel. Zbyla po něm jen jeho duše, stále zářící mocí…a osudem předurčený nemrtvý, stojící nyní před stejným rozhodnutím.
Před rozhodnutím, jestli má padnout stejným osudem jako pán světla a oddálit nevyhnutelné za cenu svého vlastního já, nebo jestli má odejít a postavit se pravdě, že Věk Temnoty musí přijít, nehledě na snahu o opak…